Při slově rétorika snad každému v hlavě naběhne titulek “umění řečnit”. V mých mozkových závitech se objeví i starodávné Řecko, Řím, Cicero, Sokratés. Tento myšlenkový pochod vede ž k fylozofii a tam svou šedou kůru mozkovou ihned zastavuji. Vzpomínám totiž, jak mi hodiny ZSV (základy společenských věd) na gymnáziu přišly zdlouhavé a dodnes mi raší krůpěje potu při snažení se pochopit pojem “jsoucno”.
Ve svém volném čase se věnuji sportu, a proto bych Vám ráda přiblížila rétoriku a komunikaci terminologií mému srdci nejbližší – sportem.
Rozhovor (základní kámen správné komunikace) bych přirovnala k tenisu. Každý sportovec se na důležitý zápas připraví, dlouho trénuje, zjištuje taktiku soupeře. Před zápasem se rozcvičí a po prvním podání uplnatňuje své schopnosti.
Vstup do zápasu (rozhovoru) je velmi důležitý. Prvním podáním a prvními údery (začátkem rozhovoru) se ukáže jakým směrem se bude “zápas” vyvíjet.
Existují 2 možnosti:
Možnost A) Tenisové “utkání” s cílem vyhrát – Vést vlastní styl hry, vyvíjet na soupeře potřebný tlak pro získání bodů, smečovat a odejít z kurtu jako vítěz. V očích osatních ukázat, že jste jejich adekvátním soupeřem a že ve světě sportu se neztratíte
Možnost B) Zahrát si jen pro radost – Mírné podání, dlouhá výměna, uvolnění endorfinů, navázání nových přátelství a kontaktů.
Je jen na nás, kterou možnost si vybereme a s jakými cíli do “zápasu” vstupujeme. V každém případně je nutné umět číst hru. Když Vám protihráč nahraje na smeč, je jasné, že zaskórujete. Někdy Vás však svým úderem zatlačí do kouta a Vám nezbývá nic jiného, než se pokusit dostat ven.
Umění hrát tenis, číst hru, odhadnout postavení soupeře a přepovídat jeho následující tahy je náročené. Bez tréninků, rad trenéra i ostatních se do role jedničky ani největší talent nedostane.
Stejně je to i s komunikací, naším vyjadřováním a uměním vést rozhovor. Bez tréninku a rad to prostě nejde.